Petr Písařík je evidentně fascinován zábleskem, detailem, okamžikem. Fragmentem, který nevnímáme, a přece tvoří základ naší zkušenosti. Právě tyto drobné, původní imprese zprostředkovává mysl našemu vědomí jako kontinuum zkušenosti. Křehkost okamžiku si žádá i zvláštní formu prezentace. Písařík hledá alternativní jazyky, kterými hovoří barva a světlo, lepí korálky a flitry. Tímto přístupem se autor dotýká jednoho z hlavních rysů současné společnosti, který velký sociolog Zigmunt Bauman nazývá tekutostí. Co bylo dříve známé až samozřejmou stálostí, čelí nyní výzvě, ale i riziku změny. Křehkost trvání může sytit svět nejistotou a úzkostí. S temnou vizí současnosti se ale Písařík pasivně nesmiřuje, ale čelí ji aristokratickým výrazem svého díla. Obraz se tak stává šperkem prostoru, ovšem šperkem nikoliv ve smyslu ozdoby, ale v klasickém, původním významu řeckého „κόσμος“. Kosmos znamená šperk coby ideální systém, snad nadaný božským principem, a právě jeho optimalita zakládá stálost. Písařík v tomto kontextu aristokratičnosti vzdává hold i luxusnímu, které není manýrou nebo snad zhýralostí, ale přirozenou součástí života, neboť reprezentuje trvalost, dovoluje uchovat a ochránit hodnotu, okamžik v tekutých časech.
Ondřej Jerman
Petr Písařík: Stálost v tekutých časech, Galerie Prostor 228
